OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední studiová výprava brněnského „Ticha jež bylo zapomenuto“ "KA BA ACH" voněla bodavým větrem egyptské noci, plným písku, zmaru a tmy. Čas však od návštěvy stále populárnějších hrobek přece jen pokročil a tak zasloužilí experimentátoři raději rychle přichystali další přírůstek do svého, již tak četného, stádečka oblíbených „ípíček“. Tentokráte však odpadá dělení se o prostor s další skupinou. FORGOTTEN SILENCE totiž táhnou hracím časem samojediní.
A na vinylové EP je toho skutečně koňská dávka. Nutno se připravit na šestnácti minutový epos, který kolem sebe rozhazuje motivy plnými hrstmi. S orientálními stupnicemi v podání „Zapomenutého ticha“ jsme sice již měli tu čest, ovšem celkové zpracování tentokráte odkazuje někam úplně jinam. Tak předně, zapomeňte na bicí. Občasný lomoz v pozadí sice ucho zaregistruje, jsou to však jen perkuse, navíc zřejmě naprogramované? Ani zkreslených kytar příliš neužijeme, burácí spíše zřídka, často jako pouhý podkres k mužskému recitativu. Je tedy zřejmé, že drtivá většina práce leží na bedrech zpěvačky Hanky Nogolové a jedním dechem nutno dodat, že na bedrech řácky silných. Ta totiž, v obětí akustických kytar, s náladou doslova čaruje. Ležérně koketuje se zabarvením hlasu, střídá anglický text s českým a především díky nebývale silné konstelaci „čistoty“, skupina atakuje území artrockových velikánů. Po svém.
Bodování jedné jediné skladby je, myslím, nesprávné. Nechejme tedy recenzi bez zbytečné přítěže otravných číslíček a celou tu krásu vypusťme žít vlastním životem. Vždyť hudba - chvíli hladivě klidná, jindy dráždivě nepokojná, tu mrazivá, onde vášnivá, pokaždé však osobitá - další chvály nepotřebuje.
Jedna předlouhá nádherná skladba napříč hudebním spektrem.
Medvěd
- kytara
Krusty
- basa, řev, perkuse
Biggles
- kytara, akustika, sbor
Hanka
- zpěv
Siki
- cello
host: Petr Kudibal
- perkuse
1. Yarim Ay
Kras (2018)
Sonique Voyeurisme (2015)
La Grande Bouffe (2012)
Thots (demo 95/debut CD96 remaster) (2009)
Tumulus split + Chiasmatic (2008)
Kro Ni Ka (2006)
Bya Bamahe Neem (EP) (2004)
Yarim Ay (7 (2002)
ka Ba Ach (MC) (2001)
Ka Ba Ach (CD) (2000)
Deathophobia - European Series Vol.II. (kompilace) (2000)
A Tribute To Master's Hammer (kompilace) (1999)
Hathor's Place (7 (1999)
Senyaan (2CD) (1998)
Senyaan (MC) (1998)
The Hills of Senyaan Pt.II. (7 (1997)
Thots (1996)
Echoes From The Underworld Vol.II. (kompilace) (1996)
Clara (7 (1996)
Sometimes Death Is Better 2,3& 4 (kompilace) (1995)
Thots (MC demo) (1995)
Vydáno: 2002
Vydavatel: samovydání
Stopáž: 16:03
Produkce: FORGOTTEN SILENCE
Studio: Audio Line, Brno
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.